Návrat lososů

Není to dávno, co lososi běžně obývali české řeky

Člověk intenzivním lovem, stavbami vodních děl a znečišťováním tyto původní obyvatele vyhubil. Nyní lososi dostávají druhou šanci. Díky adoptivním rodičům.

Chci vědět více

Třeba u nás jednou chytím lososa

S hercem Rudolfem Hrušínským jsme se setkali v podzimní podvečer v prostorách Divadla Bez zábradlí v pražské Jungmannově ulici. Bylo to chvíli před jeho vystoupením ve hře Terasa. Ta je jednou z mnoha, v nichž letos vystupuje. Kromě toho je vášnivý rybář. A i díky projektu Návrat lososů se náš rozhovor točil hlavně kolem ryb.

Jak jste se stal patronem Návratu lososů do českých řek?

Jednak je to skvělý nápad a skvělé je i to, že se pomalu, ale jistě objevují první výsledky, které ukazují, že to má smysl dělat. Řeky a potoky v České republice byly v takovém stavu, že by nad tím každý zaplakal. Ale mění se to k lepšímu. Voda se začíná malinko pročišťovat a vypadá už jako normální voda, ne jako stoka. Pro mě bylo velice jednoduché se rozhodnout. Přišlo mi to jako skvělá myšlenka. Jsem takový čestný patron.

Kam chodíte ryby nejčastěji chytat? Máte svoje oblíbená místa?

Léta jezdím na řeky do jižních Čech. To znamená Lužnice a Nežárka. V posledních několika desítkách let jsem dal přednost muškování a jezdím na horní toky řek, jako je horní Vltava okolo Vyššího Brodu a Rožmberku. Nebo třeba Otava v okolí Sušice, to je jedna z našich nejkrásnějších řek. Tam je to úplně úžasný a navíc velice dobře zarybněný. Jediné, co mi chybí, je čas, letos jsem se na ryby skoro nedostal.

Umíte si představit, že byste u nás rybařil a chytil lososa?

Představit si to dovedu. Dokonce jsem k tomu neměl párkrát daleko, ale zatím se mi to nepovedlo. Já jsem chytal tajmeny v Mongolsku, což bylo ohromné chytání. Párkrát i v Kanadě. Byl jsem tam ale v době, kdy tam lososi prostě nebyli. Třeba k tomu ale jednou dojde. A třeba to bude i v české řece.

Jak jste se k rybaření dostal?

Jako úplně malinkej kluk jsem chodil s tátou na ryby. Tátu to zase naučil jeho táta. Takže to bylo jednoduché, od těch pomocných rybářských prací, jako je kopání žížal a chytání malých nástražných rybiček, jsem pomalu přešel k normálnímu chytání. Od té doby chytám a už je to přes šedesát let! Je to koníček, který se nezapomíná, ani když se třeba rok nedostanu k vodě, což se mi letos stalo. Tenis se zapomene, ale rybaření ne. To je velká výhoda.

Co si vybavíte jako první, když se vás zeptám na váš historicky největší úlovek?

To vím velice přesně. Je to sumec, který měl dva metry osmnáct a chytil jsem ho ve Španělsku na řece Ebro. Další ryba, kterou se celý život chlubím, je tajmen z Mongolska. Ten měl metr čtyřiatřicet. Jinak jsem chytil spoustu dalších velkých tajmenů, sumců, kaprů, candátů… Všechny tyhle velké ryby ale pouštím, protože mi přijde jako hřích naporcovat takovou úžasnou velkou rybu a udělat si z ní „gulášek“.

Využijete v herectví nějakým způsobem trpělivost, kterou musí rybář mít?

Ono se říká, že rybář je klidný a trpělivý, ale je to naprostý nesmysl, protože nikdy v životě jsem neviděl nikoho rozčílenějšího než rybáře, kterému spadne z prutu velikánská ryba, nebo když všichni ostatní chytají a jemu jedinému to nebere. To potom veškeré řeči, že rybáři jsou klidní a trpěliví, najednou neplatí.

Hrál jste někdy nějakou roli spojenou s rybařením?

Postava Peška v seriálu Ulice, kterou hraji už osm nebo devět let, je rybář, což se mi tam podařilo propašovat. A myslím, že pro všechny členy štábu je to osvěžení, když vypadneme ze studia a vyjedeme k řece a tam předstírám, že chytám ryby.

Chodíte na ryby sám, nebo s kamarády?

Většinou chodím s partou kamarádů, ale když nikdo z nich nemůže, tak si jdu sednout k vodě i sám. Je to uklidňující.

Čím se vedle divadla a chytání ryb aktuálně zabýváte?

Na ryby jsem se letos vlastně ani jednou nedostal. Někdy se musím najednou naučit tolik textů, že ani nemám čas jet na ryby.

Texty si nemůžete číst, než ryba zabere?

To si myslí každý, ale není to pravda. Chodit řekou při muškování a mít v ruce text, to bych daleko nedošel. A když sedím na rybách, je to krásná příležitost se učit. Ale když ryba zabere, texty letí do vody a bahna. V takové chvíli jde i text stranou.

Pozorujete za ta léta rybaření nějaké změny například v hojnosti nebo výskytu některých ryb?

Mezi lidmi se rychle rozkřikne, kde se nasadila jaká ryba, takže po nějakém čase se ryby vychytají a v řece je prd. Navíc teď jsou v zimě na řeky šílené nájezdy kormoránů, kteří to naprosto zdecimují a ryby nemají šanci. A najednou je úsek řeky, který byl ještě na podzim nádherně zarybněný, naprosto prázdný. Kormoráni dokážou opravdu neskutečný věci. Když jsem byl malý kluk, tak byly v jižních Čechách všechny potoky plné raků. Narvaný rakama! Stačilo sáhnout pod kámen a vytáhli jste raka. To už teď není, ale třeba se to zlepší. Stejně jako se vrací lososi do českých řek.

Máte vzpomínku na rybaření se svým tátou? Dal vám nějakou rybářskou radu?

Od táty jsem se učil koukáním pořád dokola. Ukazoval mi, jak se váže rybářský uzel, jak dát na háček žížalu, jak tam dát těsto. Teď když to někdy zkouším a ukazuji to svým kamarádům, můžou se potrhat smíchy, protože to už dneska neplatí a všechno se dělá úplně jinak. Táta měl tenkrát pruty, které byly takzvaně univerzální a na ty chytal úplně všechno. Dneska máte na každou rybu jiný prut a jiný vlasec a já nevím co všechno. Dříve to tak nebylo, dal se háček, žížala nebo kulička krupičkovýho těsta a čekalo se. A házely se vajgly do řeky, udělaly kolem krásný ostrůvek, pak se rozmočily a šly ke dnu…

Blíží se čas Vánoc. Co pro vás Vánoce a ryby s nimi spojené znamenají? Dodržujete nějaké tradice?

Samozřejmě na Vánoce máme smaženého kapra. To by byl hřích, kdyby něco takového nebylo. Já se už spoustu let snažím chytit si vánočního kapra sám, ale musím se přiznat, že se mi to ještě nepovedlo. Buď jsem přijel k vodě a byla zamrzlá, nebo nebraly, anebo jsem se prostě k vodě nedostal. Ale pořád doufám, že se mi to jednou povede.

Jak se budou letos slavit u Hrušínských Vánoce?

Mám malou vnučku a vnuka, takže budu trávit Vánoce s nimi. Jinak příjemné Vánoce byly pro mě vloni v Barmě, to bylo úplně úžasný. Ozdobená borovička mi tam ani nechyběla.

Rozhovor vyšel také v časopise M+ společnosti Makro Cash & Carry ČR. 

Facebook